Neuquén - Mendoza
Počasí: hic, jasno, večer bouřka
Na místě sepsal: Kuba
No v Neuquénu na nádraží jsme se nakonec rozhodli, že tam nějak přečkáme. Zkusili jsme skříňky na batohy a nějak jsem nepřišel na to, jak začít. Po diskuzi na úrovni, ve španělštině s uklízečkou, nám milá paní zavolala hlídače a ten že nám je někam zamkne. Tak se taky stalo za 20 pesos. Pak jsme posunuli sedačku do prostoru, že si lehnem za ní. To hlídači nepřijali s nadšením. Tak pak si za sedačku lehla Káťa a já seděl a četl Reflex. Ve 3 jsem taky zalehl. Všechno na bus v 6:30 už klaplo, takže jedem.
Do Mendozy jsme dojeli asi v 19:30. To jde. Jdeme se podle instrukcí chlapíka v Neuquénu do kanclu autobusové společnosti domáhat rozdílu v ceně lístku - 100 pesos. (Koupili jsme si lístek vyšší třídy, ale ta už nebylo v přebookovaném buse k dispozici. pozn.red.) No a jestli nechci riskovat infarkt vzteky, tak to shrnu. Chlapík neochotnej, neví, co je zákaznický servis. Tak asi po hodině telefonátu za 300 pesos z našeho telefonu(!) nám neochotně tu stovku dali. Neboli firmu Andesmar nikdy více. Ještě teď se mi ježí chlupy. (A ještě teď, po půl roce, se ježí mně! pozn.red.) Trochu jsem na něj křičel a chtěl jsem mu hodit ten jeho velkej těžkej monitor do ksichtu. Dost už. Celkem vyteklý a otrávený už jsme nechtěli nic řešit, tak berem taxi za 10 pesos do centra k informacím. Tam nám poradili a vyrazili jsme hledat hostel. První plnej. Chčije, takže hledáme rychle. Druhý už nám nabízí pokoj za 180 p, bereme a platíme jen 160 p, nevíme proč. Večer ve znamení mytí, plánování a tak.
Do Mendozy jsme dojeli asi v 19:30. To jde. Jdeme se podle instrukcí chlapíka v Neuquénu do kanclu autobusové společnosti domáhat rozdílu v ceně lístku - 100 pesos. (Koupili jsme si lístek vyšší třídy, ale ta už nebylo v přebookovaném buse k dispozici. pozn.red.) No a jestli nechci riskovat infarkt vzteky, tak to shrnu. Chlapík neochotnej, neví, co je zákaznický servis. Tak asi po hodině telefonátu za 300 pesos z našeho telefonu(!) nám neochotně tu stovku dali. Neboli firmu Andesmar nikdy více. Ještě teď se mi ježí chlupy. (A ještě teď, po půl roce, se ježí mně! pozn.red.) Trochu jsem na něj křičel a chtěl jsem mu hodit ten jeho velkej těžkej monitor do ksichtu. Dost už. Celkem vyteklý a otrávený už jsme nechtěli nic řešit, tak berem taxi za 10 pesos do centra k informacím. Tam nám poradili a vyrazili jsme hledat hostel. První plnej. Chčije, takže hledáme rychle. Druhý už nám nabízí pokoj za 180 p, bereme a platíme jen 160 p, nevíme proč. Večer ve znamení mytí, plánování a tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat