Bariloche - Neuquén
Počasí: hic, jasno, k večeru vítr a s ním sopečný popel (v Bariloche)Na místě sepsala: Káťa
Pátek třináctého jsme přežili bez újmy, tak to je fajn. I počasí přálo a stále přeje, ťuk, ťuk. Včera jsme se na tom netu ještě snažili přemluvit Dakotku ke spolupráci, ale pořád se teprve seznamujeme. Pomalu, ale jistě. Dneska byl budík v 8 a odchod plánován na 8:45. Sbaleno jakž takž bylo, tak to znělo i celkem reálně. Kolem 9:10 jsme fakt vrátili klíče a šli. Spali jsme, stejně jako minulou noc, v hostelu Panoramico (120 pesos/dvojlůžák/noc). Začali jsme obrážet autopůjčovny, kterých má být v Bariloche, dle seznamu z turistinfa, několik desítek. Jenže většina buď otvírá až v 10 hodin (je sobota) nebo už nemá volná auta nebo je děsně drahá anebo libovolná kombinace předešlých možností. Obíhali jsme tedy dle seznamu město až jsme v Budget Rent-a-car sehnali Clio za asi 220 pesos na den a 200 km.
Po zkoumání map jsme se rozhodli pro zkrácenou verzi "Cesty 7 jezer". Byla tam možnost vidět asi 4 ze 7 jezer a vzít to jako okruh. Vyrazili jsme směr Villa La Angostura, kde jsme dotankovali a vyrazili na jezera. Byla nám slibována cesta bez asfaltu, ale první kilometr asfaltovaný byl. Naše radost ale netrvala dlouho. Třeba bude za pár let asfalt všude. Cesta byla místy celkem hluboká a jednou jsme se zasekli za jedním zapadlým autem. Pak už jsme jen jeli a kochali se a fotili. Na první zastávce jsme potkali staršího chlápka ve westernových botách, co mi strkal foťák, ale jak jsme pak pochopili, nechtěl vyfotit, ale natočit. Že se bude procházet s výhledem za zády a já to natočím. Asi. Mluvil jen španělsky, ale to je to, co jsem udělala.:-) Když uběhlo půl doby od chvíle odjezdu do chvíle, kdy musíme být zpátky na bus, nebyli jsme ještě v půlce, a tak jsme to otočili. I tak jsme viděli dost. Cestou zpět jsme se pokusili najíst na pseudoodpočívadle s virtuálními židlemi a stolem (byla tam ze silnice šipka, ale odpočívadlo nikde), ale to nám mouchy nedopřály. Tak jsme se usadili o něco později na anglický trávník kolem reklamní cedule na hotel. Zákuskem se staly čokoládové jednohubkové dobrůtky, které jsme si koupili včera večer v obrovském čokoobchodě.
Po návratu mě Kuba i s batohy vysypal na nádraží, odkud nám jel bus do Mendozy. On jel vrátit auto a zpátky přišel nakonec pěšky, úplně splavený. Já zatím zabalili příruční vánoční Meny igelitku - jídlo, pití, čtení, psaní, hraní, oblečení. Celá jízda má přeci jenom trvat kolem 20 hodin. Kubík už se pak jen převlekl a vylezli jsme ven chytit bus v 17 hodin. Když se nic nedělo, šel se Kuba zeptat, a že prý přijede v 18 hodin. Dobrý, ale my máme v Neuquénu 40 minut na přestup. Prý, že to na nás počká. V šest hodin přijel autobus Andesmar, společnosti, od které jsme měli lístek. Po čtvrt hodině čekání než se lidi vykrámují jsme se zeptali, jestli jede do Neuquénu a ono...NE! Kupodivu nám zatím neujel správný Andesmar autobus, a tak jsme mohli jít stát novou frontu na umístění zavazadel do busu. Když se na nás konečně dostalo, chtěl po nás maník nějaké drobné, ale naštěstí řekl anglicky, co chce. Jeho plat jsou jenom dýška od cestujících (jako mytí oken na pumpě?). Odjeli jsme 1h 40 min pozdě a teď sedíme napnutí v buse, jestli stihneme ZAPLACENÝ přípoj.
Tak jsme dojeli do Neuquénu a začali hledat náš přípoj. Vedle stál Andesmar bus, což vypadalo nadějně, ale prý že jede do Buenos Aires. Tak jsem šla do Andesmar office, která byla kupodivu otevřená (je 00:20 am) a ptala se, co a jak. Maník neuměl samozřejmě ani slovo anglicky. HEEELP! Jednoduše mi přes Google Translator (díkybohu za něj) sdělil, že bus čekal 10 minut a pak jel. WHAAT?? Že nám řekli, že na nás počká, nezájem. Až pak naštěstí Kuba vytáhl naše předchozí jízdenky, kluk někam zavolal a řekl, že jedeme v 6:30 ráno. Hm, dobrý. Nepřišli jsme o 750 pesos za jízdenky. Ale co teď na nádraží? Chtěli jsme po nich hotel a taxi, ale dle předpokladů si můžeme tak akorát chuchnout. Kluk se naštěstí snažil, tak dostal díky. Ale je to teda naprd. A nejvíc naprd je, že budeme v Mendoze ve 20:30, kdy bude zavřeno v informacích a plné hostely. Navíc jsme si mohli krásně objet jezera, přespat v Bariloche a jet levnějším, kratším a přímým spojem v neděli odpoledne. Jenže to už jsme chtěli být v Mendoze. Hahaa. Tak to je dnešní sranda...
Po zkoumání map jsme se rozhodli pro zkrácenou verzi "Cesty 7 jezer". Byla tam možnost vidět asi 4 ze 7 jezer a vzít to jako okruh. Vyrazili jsme směr Villa La Angostura, kde jsme dotankovali a vyrazili na jezera. Byla nám slibována cesta bez asfaltu, ale první kilometr asfaltovaný byl. Naše radost ale netrvala dlouho. Třeba bude za pár let asfalt všude. Cesta byla místy celkem hluboká a jednou jsme se zasekli za jedním zapadlým autem. Pak už jsme jen jeli a kochali se a fotili. Na první zastávce jsme potkali staršího chlápka ve westernových botách, co mi strkal foťák, ale jak jsme pak pochopili, nechtěl vyfotit, ale natočit. Že se bude procházet s výhledem za zády a já to natočím. Asi. Mluvil jen španělsky, ale to je to, co jsem udělala.:-) Když uběhlo půl doby od chvíle odjezdu do chvíle, kdy musíme být zpátky na bus, nebyli jsme ještě v půlce, a tak jsme to otočili. I tak jsme viděli dost. Cestou zpět jsme se pokusili najíst na pseudoodpočívadle s virtuálními židlemi a stolem (byla tam ze silnice šipka, ale odpočívadlo nikde), ale to nám mouchy nedopřály. Tak jsme se usadili o něco později na anglický trávník kolem reklamní cedule na hotel. Zákuskem se staly čokoládové jednohubkové dobrůtky, které jsme si koupili včera večer v obrovském čokoobchodě.
Po návratu mě Kuba i s batohy vysypal na nádraží, odkud nám jel bus do Mendozy. On jel vrátit auto a zpátky přišel nakonec pěšky, úplně splavený. Já zatím zabalili příruční vánoční Meny igelitku - jídlo, pití, čtení, psaní, hraní, oblečení. Celá jízda má přeci jenom trvat kolem 20 hodin. Kubík už se pak jen převlekl a vylezli jsme ven chytit bus v 17 hodin. Když se nic nedělo, šel se Kuba zeptat, a že prý přijede v 18 hodin. Dobrý, ale my máme v Neuquénu 40 minut na přestup. Prý, že to na nás počká. V šest hodin přijel autobus Andesmar, společnosti, od které jsme měli lístek. Po čtvrt hodině čekání než se lidi vykrámují jsme se zeptali, jestli jede do Neuquénu a ono...NE! Kupodivu nám zatím neujel správný Andesmar autobus, a tak jsme mohli jít stát novou frontu na umístění zavazadel do busu. Když se na nás konečně dostalo, chtěl po nás maník nějaké drobné, ale naštěstí řekl anglicky, co chce. Jeho plat jsou jenom dýška od cestujících (jako mytí oken na pumpě?). Odjeli jsme 1h 40 min pozdě a teď sedíme napnutí v buse, jestli stihneme ZAPLACENÝ přípoj.
Tak jsme dojeli do Neuquénu a začali hledat náš přípoj. Vedle stál Andesmar bus, což vypadalo nadějně, ale prý že jede do Buenos Aires. Tak jsem šla do Andesmar office, která byla kupodivu otevřená (je 00:20 am) a ptala se, co a jak. Maník neuměl samozřejmě ani slovo anglicky. HEEELP! Jednoduše mi přes Google Translator (díkybohu za něj) sdělil, že bus čekal 10 minut a pak jel. WHAAT?? Že nám řekli, že na nás počká, nezájem. Až pak naštěstí Kuba vytáhl naše předchozí jízdenky, kluk někam zavolal a řekl, že jedeme v 6:30 ráno. Hm, dobrý. Nepřišli jsme o 750 pesos za jízdenky. Ale co teď na nádraží? Chtěli jsme po nich hotel a taxi, ale dle předpokladů si můžeme tak akorát chuchnout. Kluk se naštěstí snažil, tak dostal díky. Ale je to teda naprd. A nejvíc naprd je, že budeme v Mendoze ve 20:30, kdy bude zavřeno v informacích a plné hostely. Navíc jsme si mohli krásně objet jezera, přespat v Bariloche a jet levnějším, kratším a přímým spojem v neděli odpoledne. Jenže to už jsme chtěli být v Mendoze. Hahaa. Tak to je dnešní sranda...
Cesta 7 jezer
Tady jsem natáčela toho cowboye
Náš vypůjčený závoďák
Oběd na reklamním anglickém pažitu
Takhle to vypadá, když začně v Bariloche foukat v době, kdy je sousední chilská sopka aktivní. Zvedne se sopečný prach a postupně není skoro vidět na krok.
A jako bonus, jedno zapomenuté video s pásovcem.
Měl asi takový hlad, že se nás zapomněl bát.
Žádné komentáře:
Okomentovat