Cestou necestou až na konec světa: Den 8.

Mendoza

Počasí: hic, jasno
Na místě sepsala: Káťa

Máme v ceně hostelu snídani, která se podává mezi 7. a 10. hodinou. Což rozhoduje o budíčku v 9 h. K snídani jsou housky s máslem a úděsně přeslazenou argentinskou marmeládou, se kterou už jsme měli tu čest (3x!) v Andesmaru. Ale co, u nás se v autobusech neservíruje (ale taky se nejezdí 13 hodin v kuse, pozn.red.). Další možností je ovšem k mému nadšení i corn flakes s mlékem, mňam. Pak jsme po troše balení vyrazili na průzkum města. Bohužel jsme v průvodci nevzali dost vážně přídavné jméno "největší" městský park v Argentině a vyrazili jsme v sandálech. Je fakt mega. Než jsme dolezli k cíli, na horu Cerro Gloria, byli jsme úplně hotoví se zničenýma nohama.. Park pěkný, ale tak velký, že v něm jezdí auta, a k tomu děsný hic. Cestou nahoru jsme naštěstí narazili na kaktusy, tak byl zachráněn Kuba, a mě hnala myšlenka na kešku (www.geocaching.com, pozn.red.) tam nahoře. Památník hezký, výhled taky, ale keška nikde. I Kuba mi chvíli pomáhal, pak jsem se snažila snad ještě půl hoďky sama, ale nic. Po jídle nás celkem nenadchla myšlenka zpáteční cesty. Jenže MHD tam nejezdí a taxikáři neumí anglicky. Nakonec se jeden taxík objevil a my, aby toho nebylo málo, si to poručili do nejbližší vinice na exkurzi. Řidič vypadal, že neví, tak jsme změnili destinaci na nejbližší íčka. A už se jelo. Když ale cesta trvala už asi 15 minut, přestalo to na íčka sedět a můžu říct, že jsem měla chvíli pěkný bobky, že nás vysadí někde v lese a bez foťáků. Po asi půl hodině a 100 pesos jsme kráčeli do vinice.

Paní nás uvítala španělsky, že anglický průvodce má volno. Po poradě jsme se nechali poslat do nejbližší vinice, kde by to mohlo být v AJ. Naštěstí nám to paní ochotně zjistila a dokonce namalovala mapku. Nohy celkem protestovaly, když jsme si dávali další 2 km k "sousedům". Ale prohlídka byla fajn, nejdřív vinice, pak výrobna, nakonec sklípek a ochutnávky, vše v krásné špangličtině. Ochutnali jsme Roberto Bonfanti (jméno majitele) Malbec (lehčí červené víno, co se dá pít i samotné) a Caberbet Sauvignon (spíš k masu). Nakonec jsme se rozhodli koupit si jejich bílé víno - Chardonnay, a tak jsme dostali ochutnávku i toho. Zpět do Mendozy jsme jeli taxíkem s párem, který jsme potkali na exkurzi. Ona z Kalifornie, tady asi 9 měsíců, cestuje, pracuje, učí se španělsky. On Francouz. Byli zajímaví, vypadalo to, že se v podstatě neznají.

"Doma" jsme se osprchovali, ale bohužel to nebylo vše. Neměli jsme jídlo ani program na zítřek. Nejdřív jsme našli Carrefour, ale bylo půl deváté a informace zavírají v 9, takže jsme ho přešli a šli směr info. Bohužel jsme našli až ty třetí, nejvzdálenější, ty, co jsme použili včera. Ptali jsme se na organizovanou túru na Ponde del Inca. Poslali nás do agentur (které zavírají v 9h.). U nás v hostelu mají na zítra na tu túru obsazeno, až pozítří je volno. Tak jsme vyběhli z íček a vlítli do druhé nejbližší agentury v asi 20:50 a po chvíli váhání se rozhodli vzít exkurzi Alta Montaňa za 150 p/osobu 7:30-19h. Dle mého názoru vypadá slibně. Cestou dom jsme i našli bližší Carrefour, uvařila jsem těstoviny s tuňákem a omáčkou a zjistili jsme, že dneska vlastně byla ta hamburgerová párty a vlastně jsme nemuseli vařit. Ale pozdě. Po jídle jsme už jen obsadili net, já se připravovala na zítřejší kačeření, Kuba kaktusaření. Jdeme pozdě spát a vstáváme v 6:30. UFFF.

Mendoza - jeden rozumně velký park