Salta - Tilcara
Počasí: hic
Na místě sepsal: Kuba
Ráno balíme vše z pokoje a vyrážíme směr nádraží zahodit batohy a koupit lístky. Na půl cesty jsme zjistili, že jsme v lednici v hostelu zapomněli jídlo, tak se bez zátěže 5 bloků vracím. Batohy jsme za 18 P za 6 hodin nechali v úschovně a koupili lupeny. Pak už na nás čeká jen steak, Gabriel nám doporučil, kde si ho dát.
Velikánská restaurace. Kačenka si dává propečený, já "vuelte y vuelta", takže nejméně udělaný. Dle doporučení si k tomu každý jdeme nabrat salát do salátového baru. Pak už se blíží číšník se steakama. Jeden je přes celý talíř a druhý skoro. Hned po prvním soustu zjišťujeme, že nám je číšník přehodil a vyměňujeme. (Pozn.red.: Nevím, jak mě tipl na ten větší a syrový steak.) Dáváme se do toho. Je to úžasné, konečně skvělý steak! Kolem půl třetí už razíme na nádraží. Tam při stání fronty na batohy Káťa najednou slyší nám podobný jazyk. Dva Slováci! Super a jedou s námi.
Dáváme se do řeči a po vystoupení ze zpožděného busu v Tilcaře se spolu vydáváme na lov bydlení. Jmenují se Jura a Braňo. Chvíli hledáme íčka, pak v nich dostáváme mapu města a okolí. Zkusíme dva hostely a nic. Pak zapadneme s Braněm pod zem do hospedaje, mají velké pokoje a fajn koupelnu za 70 na osobu. Braňo ovšem svou brilatní lámanou španělštinou domlouvá slevu na 65 P, fajn. Původně jsme si mysleli, že jsou otec a syn, ale vyvedli nás z omylu, je jim 41 a 35 let (pozn.red. naštěstí jsme se zeptali jen toho mladšího, Jury, když tam ten starší nebyl). Trochu jsme se vybalili a razíme se podívat do města. Vybíráme hospodu na sednutí a brzy nacházíme. Sedáme a dáváme si pivko a kolu. Kecáme a kecáme, jsou fajn. Procestovali oba skoro celý svět, skvělé vyprávění. Po chvíli začíná hrát živá muzika, za kterou nakonec těsně před odchodem platíme silných 15 na osobu.
Cestou domů skáčeme na internet ověřit, že to do Chile je fakt na týden vyprodané. Na pokoji pak ještě otevíráme víno a zábava pokračuje. Na závěr dáváme ještě s Jurou slívku na dobrou noc a jde se spát.
Měli bychom si v Čechách rozšířit tísňová čísla ála hostel v Saltě
Granátové jablíčko při čekání na Kubu zabíhajícím si pětiblokový půlmaraton
Salta
Tak s těma nepojedeme! (stánek autobusového dopravce na nádraží)
Ááá, už je to konečně tady! Zde máme ještě prohozené steaky.
Tilcara - trochu se nám na to hledání stmívá
Šlo jim to, klukům! Hráli i pořádné indiánské songy, známé s českých ulic :-)
Tak tady je máte! Braňo vlevo, Jura v červeném. A to modré je Kuba, který už dlooouho neholil.
Žádné komentáře:
Okomentovat