Salta - výlet do Cafayete
Počasí: Zase krásně
Na místě sepsal/a:
začátek Káťa:
Páteční večeře byla dobrá, i když pěkně pozdě (asi po 10. večerní). Ale pizza tenká, dobře obložená, mňam. A přisedli si k nám 2 anglicky mluvící Francouzi, tak jsme se dali do řeči a fajn si pokecali. Jeden z nich pracuje na nějakém nukleárním projektu a zdržuje se občas v Čechách a nejen to, zná Příbram! :-)
Kluci (oni dva + Kuba) vypili dohromady 4 litrová piva, já si dezinfikovala střeva kolou. Asi o půlnoci jsme to s výhledem na vstávání zabalili.
zbytek Kuba:
Budíček v 6 nebyl z nejpříjemnějších, natož po těch pivech. Ale ani Káťa nevypadala nějak líp po cole. Tak jsme se nějak zabalili a byli kolem sedmé na recepci. Mezi 7 a 7:30 nás měli vyzvednout na výlet do Cafayete. Ještě jsme ráno chtěli prodloužit ubytování o den. Prý je ale už na náš pokoj rezervace, tak se máme večer ještě jednou zeptat. Jak jsme tak čekali, tak najednou cítím, že musím na záchod. A jak říká tatík: Mezinárodní sračka. A za 5 minut znova. Agentura naštěstí stále nikde. Tak rychle lovím loperamid (tabletky proti průjmu, pozn.red.) a cpu se. Odjet či neodjet. Silně doufám, že to byl pivní průjem a že to bylo vše. "Již" před osmou přijíždí Renault Kangoo a nasedáme. Auto pro 5 (místo autobusu, jupí), kromě řidiče a guida v jednom ještě dvě mladý holky z Mendozy. Vyrážíme.
Řidič Gabriel je velice sdílnej a povídá spoustu zajímavostí, napřed španělsky, pak anglicky. Holka vedle hned vytahuje termosku a nalévá si maté (tamější typický druh čaje, pozn.red.). Dává nám ochutnat, má to dobrý, s cukrem. Ještě vytahuje listy koky a opět dostáváme ochutnat. Máme to prostě jen tak mít v puse. Chutná to jako zelený čaj. Postupně se blížíme k zajímavé části výletu, barevné kopce všude okolo, tak občas zastavujeme. U Cafayetu jsme měli zastávku v bodega (vinice, pozn.red.) a ochutnali víno, výborný. Pak míříme směr Cafayete a tam dostáváme hodinku rozchod na oběd. Vybalujeme chleba, sýr a salám a doufáme, že se neposerem. Ještě stíháme proběhnout nějaký obchody a bereme pohledy a vázičku. Pak už nás čeká cesta zpět.
Ještě před Cafayete byla zastávka na incké ruiny. Dostáváme hodinu rozchod a mně září oči, protože všude obrovský kaktusy, takže budou jistě i malý. Tak trochu okouknu ruiny a hurá mimo stezku na kaktusy. Byly tam! Ale semena tady žádný, jedny jsem nabral už dřív na jedný zastávce. Káťa pečlivě prošla ruiny a přinesla si bouli na koleni, oběť pro fotku. Ještě kupujeme plody opuncií a jedem. Cesta zpět opět fajn, dozvídáme se spoustu věcí.
Po příjezdu nám řekli na recepci, že se musíme přesunout na jiný pokoj, společnej čtyřlůžák. OK. V kuchyni u melouna jsme se potkali a pokecali s Irem. Večeře byla zas celkem pozdě, ale hlavně to mělo být kuře s něčím, ale to asi uteklo, tak jsme dostali rýži s troškou červené omáčky, bída. Jdeme brzo spát, ráno opět v 6.
No comment
Výlet ve znamení červených skal
Co Vám to připomíná?
Papouščí panelák
Žirama nebo lafa?
Strom, který má tak málo listů, že musí fotosytetizovat i kmenem
Vinice - prohlídka včetně výtečné ochutnávky
Kaktus po smrti
Incké ruiny
A je od něj na hodinu pokoj
Vyschlý kaktus zevnitř
Kdo mi řekne, co to je?
A cesta zpět
Argentinky, my a Gabriel
