Den 12. - 20.1.2012

Tucuman - Salta

Počasí: krásně, hic

Na místě sepsala: Káťa

Přečkali jsme čekání do 3 a.m. na další spoj. Opět Flecha Bus, tentokrát jsme si zaplatili Cama sedačky. Tzn. víc místa na šířku i na délku. Btw., včera jsme za celou dobu jízdy nedostali nic k jídlu, nechápeme, jak se to na tom netu pozná. Vůbec to nesedí.

Cesta trvala 4 hodiny a spalo se dobře, klidně by to šlo i dýl. V 6:30 jsme přistáli v Saltě a vyrazili směr záchod, a pak město. Namířili jsme si to do íček, kde jsme dostali mega seznam hostelů. Nakonec jsme se ale přesto trmáceli přes 3 hodiny s batohy po městě, než jsme se ubytovali. A to ještě jen díky tomu, že v Backpakkers hostelu, kde teď jsme, nám pán z ceny 250 pesos za double room vykouzlil 150 pesos. Dostali jsme dorm pokoj pro dva s palandou a bez čehokoli jiného plus slevu pro členy Hostelling International, což nejsme. Ale na netu měli 160 p za dvoják s koupelnou. Tak co.

Pak jsme vyrazili podle druhého seznamu shánět auto. Nejdřív jsme chtěli využít, že jsme brzo vzhůru a ještě dnes vyrazit na autovýlet, ale to ubytovávání se tak protáhlo, že z toho sešlo. Prolezli jsme vícero autopůjčoven, ale nakonec nás odchytla na chodníku paní a zatáhla nás do agentury. Což se ukázalo jako výhra, protože nám dokonalou angličtinou nejen nabídla nejlevnější auto, ale taky rozmluvila naší vymyšlenou trasu, která se po zdejších silnicích nedala stihnout. Seděli jsme tam snad půl hodiny a ona to do nás hrnula a radila a radila. A potom všem nám ještě nabídla na to samé exkurzi, o čemž jsme původně taky uvažovali, za cenu lepší než v hostelu. No, byla samozřejmě šikovná obchodnice, páč slevy lítaly, ale k tomu nám i výborně poradila. Šli jsme si to rozmyslet do parku s obědem. Pak jsme se tam vrátili a vzali 2 exkurze na příští dva dny. Do Cafayete a po trase "Vlaku do nebe". Jsou to dvanáctihodinovky, ufff.

Poté došlo konečně na plánovaný "výlet" na Cerro San Bernardo, kopec nad městem. Nahoru jsme jeli lanovkou, dolů pěškobusem. Na kopci jsme fotili, odpočívali, (někteří) jedli zmrzku a (někteří) hledali kešku. Vše úspěšně. Cestou zpět trochu nadávala má kolena na těch 1200 schodů. Pak už jsme se přes náměstí s katedrálou v podstatě jen snažili dostat na hostel. Po dnešní již druhé nutné sprše proběhl Skype s mamkou Evou a kačerská příprava na zítřek. Pak jsme zdlábli ovoce zakoupené na trhu s tím, že Kubův žlutý meloun za 15 p (!) nestál bohužel za nic.

Po tom všem jsme ještě, již za večerního chladu, museli do krámu pro vodu a zítřejší oběd. Taky jsme chtěli zkusit hostelový bazén (luxus!), ale už je uspaný. Tak už jen čekáme na večeři, kterou máme stejně jako snídani v ceně (taky luxus!). Dneska nás čeká pizza. A pak do hajan, páč  v 7 !!! nás vyzvedne agentura.

Mimochodem, Kubík zapomněl včera zmínit, že jsem včera bohužel vyhrála soutěž "kdo se první vysere z podoby" alias cestovní průjem je nás kamarád. Tak tak :-)

Salta

Na Cerro San Bernardo

Výhled

A výhled s vyhlížečem

Pořád nahoře na hoře

A co tenhle, je halucinogenní?

Ti lidi odloží cokoli kdekoli

Cestou z Cerro

Mobilní obchod

Tady bývávala keš, než to oplotili. Respektive teď už je tam fakt navždy.

Je libo střechový popcorn?

Salta

Oreo vládnou světem

Zrcadlo

Katedrála v Saltě

Dům na náměstí

Co by člověk neudělal pro cool image!

Den 11. - 19.1.2012

La Rioja - Tucuman

Počasí: hic

Na místě sepsal: Kuba

Vstáváme tak, abychom vrátili pokoj před desátou, už po snídani, a pak vyrážíme směr jedna autopůjčovna, co jsme si našli. Po chvíli hledání se smiřujeme s tím, že není. Inu běžíme zas do íček zeptat se, kde jsou další. Po našem dotazu na autopůjčovny paní prohlásí: "Jo jasně, jedna tu je!". Vytáhla leták Avis a nasměrovala nás. Plni optimismu vyrážíme. Dorážíme na uvedenou adresu, ale nápis AVIS nikde. Chvíli tam očumujem, a tak si nakonec všímáme agentury, kde by to mohlo být. Lezem dovnitř a opět naivní pokus zeptat se anglicky. Paní nechápavě odpověděla španělsky "Co?". Jako sorry, ale v Avisu ani slovo? Krutokrutý!!! Po dlouhém hledání sází paní ceny. Corsa, neomezený počet kilometrů, což potřebujem, 630 pesos. Co??? Si dělá pr..., děkujeme a s překvapeně znechuceným výrazem odcházíme. Ještě nás paní posílá ke konkurenci. Běžíme tam, v podstatě totéž, ale s cenou 470 pesos. Pořád jsou to ale násobky normální ceny, takže na to kašlem. Tak a teď čumíme v turisticky totálně netknutém městě a ještě předraženém. Děláme poslední pokus, že razíme do jediné výletové agentury. Na dnes samozřejmě nic. Tak jdeme někam na oběd.

Restaurace kupodivu levná. Jídlo dobrý, ale opět mám steak propečenej místo medium. Kde jsou kurňa ty slavný argentinský steaky? Pak razíme na nákup a taxi na nádraží. Tam kupujem chybějící část lístku do Salty. Jo, jsem zapomněl. Byli jsme dvě hodiny před jídlem na netu, taky jako vše, dvakrát tak drahým. Tam jsme koupili první část lístku. Bus jede kupodivu včas, nasedáváme a jede se směr Tucuman. Tady příjezd opět na čas, fajn. Čekáme tu 3 hodiny na spoj. Jinak teda Flechabus hnus. Bordel a nezvykle málo místa a vůbec už silně použitej.

V tomto jedinečném městě jsme se měli tak "krásně", že odtamtud nemáme jedinou fotku. Tak obrázky zas příště :-)

Den 10. - 18.1.2012

Mendoza - La Rioja

Počasí: hic

Na místě sepsala: Káťa

Dnešní porce komárů byla naštěstí vyřešena před spaním.. Hic byl v pokoji zas děsivý, ale aspoň to nebzučelo. Vstávali jsme v 7:15, po včerejším 6:30 sice lepší, ale pořád krutá hodina. Zbodli jsme snídani a v 8:15 odevzdávali klíče. Paní na recepci nás ovšem poslala zpátky svléct peřiny. To jsem už musela udělat rychlostí blesku, abychom stihli bus. Pak už jsme šupali pěšky na nádraží. Tam jsme našli El Rápido International Office a koupili lístky na bus v 9:00, o kterých jsme doufali, že budou ještě k mání. A byly. Frčíme do města La Rioja [čti: Riocha], které není v průvodci, ale spoléháme na íčka. Po šesté jsme dorazili s malým zpožděním na místo.

Informace na nádraží neumí anglicky a posílají nás 100 metrů do turistinfa. To je mega barák, 3 lidi a žádná práce. A anglicky zase neumí! Dávají nám mapu města a leták na jeden hostel a informaci, že bus číslo 2 jede do centra. Na zastávce jsme čekali možná půl hodiny, naštěstí mezitím přišla domorodkyně, která dokonce i trochu spíkovala a vzala nás do jiného busu, který jel taky do centra. Nakonec byla moc zlatá, dovedla nás městem až k informacím, kde jsem předpokládala někoho anglicky mluvícího. A zase chyba. K tomu zjišťujeme, že tu mají celý jeden hostel. A ještě prý jeden levný hotel.

Hostel vypadal velmi sparťánsky, hic, 100 let staré postele a možná někde i koupelna. AJ nic moc, i když trochu mluvil. 50 pesos za osobu bez snídaně, 65 pesos se snídaní. Mazec. Tak pokračujeme v tom hicu dál, k tomu hotelu. Byl to celkem kus a snad ještě větší děs, tma  a žádný člověk, kromě jedné, už asi dva dny čekající turistky. Tak to nashle. Naše pouť pokračuje obcházením všech hotelů na mapě. Z cen kolem 400 pesos za noc nám jde hlava kolem. Nakonec jsme našli jeden za 240 pesos na noc se snídaní pro 2 osoby a odmítáme se hnout dál. V pokoji je dokonce klimatizace! Haleluja. Nemusím snad zmiňovat, že nikdo ani slovo anglicky.

Naběhli jsme do pokoje a vzali útokem sprchu. Než tohle všechno skončilo, bylo ale 20:45! A my si chtěli sehnat na zítra výlet od agentury. Tak jsme vyběhli přes recepci s prosbou o radu, kam se máme vydat hledat jednu agenturu. Nenašli. Tak jsme akorát koupili vodu a v hotelu si půjčili desky o výletech. V pokoji nám zatím foukala klimatizace. Rozhodli jsme se, že si zítra zkusíme půjčit auto a dovézt se do parku Talampaya sami. Mají tam být krásné červené skály. Vstupné asi 40 p plus ale tam člověka musí někdo vozit jeepem za dalších 100 p za 2 hodiny. Tak uvidíme. K večeři byl celý žlutý meloun (Kubík) a půl housky s řízkem a jablko (já). Paráda ten chládek a žádní komouši. Dobrou!

První a poslední fotka z La Rioja, po tom, co jsme vylezli z nádraží. 

Ten červený dům jsou ta jazykově analfabetická íčka.