Den 4. - 12.1.2012

Paso Flores - Alicura - Bariloche

Autor: Káťa
Počasí: hic, jasno, 30°C

Jak to, že ten Kuba má vždycky ty příspěvky tak krátký? :-)

Vstávačka před půl devátou, snídaně a v půl desáté odjezd na bus, který jede do Bariloche. Toť teorie. Praxe byla vstávání lehce po půl a odjezd v 9:40. Což ale nakonec znamenalo, že jsme na bus zastávce Alicura nebyli v 10:15, ale asi v 10:20. Vezla nás Turid. Ve čtvrt měl jet bus do Bariloche. Nevíme, jestli jel a ujel, nebo nejel, ale každopádně my nenasedli. Chvíli po tom přijel jiný bus směr Bariloche, který nás z neznámého důvodu nevzal. Řidič jen gestikuloval, že máme jet dalším busem. A pak pusto prázdno, nic nejede. Tak jsme v 11:15 Turid poslali domů, že to nějak dopadne. A dopadlo. Po dalších dvou hodinách čekání a mávání na určitě 10 busů a stopování aut, přičemž nikdo z nich nezastavil, jsme po jedné odpolední začali nouzově volat Turid. Po několika neúspěšných voláních jak Turid, tak na recepci Paso Flores jsme poslali Turid SMS a čekali a doufali. No nakonec nás Turid s kámoškou Silje vyzvedly asi ve 14:15 tam, kde nás před tím vyklopila, a odvezli za 100 pesos do Bariloche.

Tady jsme našli turistinfo a dostali od nemluvné, ale šikovné slečny info o městě, výletech, ubytování a mapách. Vybrali jsme si hostel za 120 pesos za dvoulůžák a ten jsme úspěšně našli a ubytovali se. Cestou jsme si ještě koupili vodu a hlavně mapu Argentiny.

Po sprše jsme omrkli centrum, skoupili Carrefour (hurá, Carrefour!) a konečně mohli vyrazit na večeři, někteří z nás na steak. Nejdřív jsme hledali restauraci doporučenou průvodcem a až na to, že jsme šli úplně na druhou stranu, jsme ji pak našli. Problém byl, že z 30 pesos uvedených v průvodci bylo 70 pesos za steak. Ne, díky. Nakonec jsme zakotvili v jednom podniku, co jsme objevili cestou. Jídlo bylo výborné, Kubův medium steak byl tedy well-done, což bylo mínus, ale moje red-deer bylo super. Obsluha výborná, poradili, ale neprudili, super. Teď jsme přecpáni a musíme plánovat. Tak zdar.

Bariloche

Den 3. - 11.1.2012

Paso Flores

Autor: Kuba
Počasí: hic, jasno, 30°C

Snídaně byla domluvená na 10. hodinu, tak jsme vstali, pojedli a po siestě čekala Káťu vyjížďka na koni (Byla super! pozn.red.). Já to vzdal a flákal se. Pak se odpoledne konal oběd. Dobrej řízeček s bramborama. Pak byla domluvená vyjížďka autem po okolí. Tak jsme jezdili po okolních cestičkách a domácí nám ukazovali své "panství". Viděli jsme dost divoké zvěře, druh lamy guanako, "pštrosy" nandu a hlavně pásovce. Těch bylo celkem dost, hodně zajímavý. Jednoho tuhýho jsme prozkoumali i zblízka. Po návratu jsme ještě skočili do bazénu, měli jsme ho celý sami pro sebe. Tak jsme se pěkně vyblbli s míčem ve vodě. Následovala už večeře a po ní jsme se vrhli s Turid na kostky za společnosti lahve vína. Fajn večer. O půlnoci už padáme na hubu a uléháme.

Pásovec suchý

Pásovec živý

Turid, my, kostky a vínko

Den 2. - 10.1.2012

Buenos Aires - Neuquen - Alicura - Paso Flores

Autor: Káťa
Počasí: Buenos Aires hic, sucho, Paso Flores 15°C, větrno, sucho

Já se trochu prospala, i když podloží bylo celkem pro tvrďáky. Let do Neuquenu byl v pohodě. Dál už pokračujeme autobusem. A protože nejsme žádný béčka, rozhodli jsme se nebrat z letiště taxík, ale MHD. Po půlhodině přemlouvání iPhonu a Dakotky (moje věrná GPS přítelkyně, pozn.red.) o nějakou mapu jsme vyrazili BEZ MAPY směr výjezd z letiště. Brzy jsme potkali domorodce, který nám hned ukázal buszastávku. Po skoro půlhodině čekání a mých skeptických řečí přišla na zastávku jedna místní, což věštilo jediné - přijede nějaký autobus. Tak jsme s ní nasedli a čekali na centrum. Dokud lidi jen nastupují znamená to, že to ještě není centrum. Když tu v dáli vidím něco jako autobusové nádraží. A ono jo! Tak jsme vylezli a vyrazili. Na místě jsme našli odkud to jede, zkontrolovali internet a dali si jídlo. Autobus jel pouze o 3/4 hodiny později než měl. Dostali jsme v něm jídlo na super špinavým tácu a já ho, na rozdíl od Kuby, ani nejedla, páč jsme byli po obědě. Autobus byl ale jinak superpohodlný a spánek na sebe nenechal dlouho čekat. Jeli jsme více a více do nikam až najednou cedule Alicura. Tak se hrnem ke dveřím a já se jdu "zeptat" řidiče, kde je ta Alicura, do které máme lístek a on že ta už byla. COOO? Nejen, že na náš předem zaplacený, z netu vytištěný lístek koukal jak z jara, ale ještě zapomněl zastavit. Binec teda. Nicméně probral to z druhým řidičem a už se k údivu cestujících začal otáčet a vezl nás zpátky.

Tam už čekala naše norská kolegyně Turid s bráchou Howardem, který tu bydlí, a vezli nás ještě víc do nikam, celých 40 km od hlavní silnice, do Paso Flores. Tady jsme dostali pokoj a nějaký informace a do večeře osobní volno. Jedli jsme u bráchy (Nor) s rodinou, jeho žena Monica je Argentinko (máma) - Němka (táta), jejich 2 holčičky - Victoria (4 roky) a Lucianna (1 rok) jsou teda pořádná směska národností. Jídlo bylo jen studené zobání, ale super. Příjemný večer se spoustou otázek a odpovědí ohledně osady atd. Teď už jen aby zítra nefoukalo, aby nebylo ve vzduchu tolik sopečného prachu ze sousední chilské sopky, která je tu oblažuje už několik měsíců. Prach je všude, vleze všude, zničí všechno. Fuj.

Letiště v Neuquénu