pF 2013

Přiložím jen malý příspěvek na konec roku, vzpomínku na argentinské teplo, a od nového se do psaní pustím zase pilněji! :-)

Den 14. - 22.1.2012

Salta - výlet do San Antonio a Purmamarca

Počasí: Žádnej hic a i sluníčko se dneska trochu stydělo

Namístě sepsala: Káťa

Po brzkém budíčku a snídani nás tentokrát včas (asi v 7:15) vyzvedává agentura. A kdo už nesedí v autě? "Naši" Francouzi a "náš" řidič! Super. Vyrážíme na západ.

První větší zastávka je v Santa Rosa de Tastil - snídaně, záchod a focení. Pak se asi 5 km šplháme autem na preincké ruiny Tastil. Jsou podobné včerejším, ale moc pěkné a žádní tůristí (aspoň chvilku). Chvílemi tam  bylo úplně "slyšitelné" ticho, neuvěřitelné! Návštěvu místa zakončujeme úspěšně odlovenou keškou. Kubík ji našel, hezkyyy! Akorát to bylo trošku se stresem, průvodce už chtěl jet.

Pak zas pokračujeme, s minizastávkou na focení, a stavíme v San Antonio de los Cobres. Gabriel nejdřív u vojáků zkonzultoval stav cesty a pak nám zaparkoval ve dveřích místní hospody, kde nám přeložil menu, doporučil to nejlepší a řekl, že si máme dát oběd. Objednali jsme si všichni, až na Pierra, doporučenou variantu - vypadalo to jako hovězí v leču s mikroskopickou porcí brambor. Předkrm jsme taky zkusili - brambory se sýrem. Místo zákusku jsme si dali kokový čaj. Prý to byla 90°C varianta, což je ta uspávací a dobrá na břicho. Ta se 100°C vodou dodává energii. Naštěstí se mi nechtělo pak spát víc než předtím (i když to snad už ani nešlo).

Po obědě jsme se začali obracet na východ a mířili na Salinas Grandes. První vyhlídka na ně byla uprostřed ničeho, u staré zašlé cedule, kterou Kuba najednou identifikoval jako tu na té fotce na Geocachingu! Uááá, já to málem přejela! Když ono se to jmenovalo Salinas Grandes a já počítala, že to bude až tam. Každopádně druhý úspěšný a Kubíkův lov. Ještě tu keš i pak našel, mě ten průvodce strašně stresuje. Poté jsme popojeli přímo ke slanému jezeru. Kubík začal obsazením jedné z ToiToiek (plastové WC) a já šla fotit. Po návratu už byla před záchodky pěkná fronta :-) Jinak vybírali sprostá dvě pesa za fuj záchody bez papíru, bez vody a s frontou! Ještě jsme poprosili Gabriela, aby nás vyfotil na jezeře. A ochutnala jsem to, byla to fakt sůl.

Od jezera jsme jeli lepší cestou, asfaltovanou, do té doby to byla jen prašná a pořádně drncající. Ještě jsme zastavili na vyhlídce, kde měla být 3. dnešní keška. Dle GPS mi od parkoviště chybělo 200 metrů, do pěkného kopce, na vyhlídku, tak jsme vyrazili. Bylo to už přes 4000 m.n.m. a docela se tam točila hlava. Kubík to vzdal, já makala dál do kopce, až mě ten točehlav úplně záhadně přešel. Ale dle očekávání mě v půlce stoupání Gabriel vytroubil, že jedeme dál. Ach jo. Jediná útěcha je ta, že bych z vyhlídky stejně nic neviděla, protože byly všude mraky. Ještě nám pak zastavil na jednom velkolepém fotícím místě, ale mraky se rozhodly jinak.

Další zastávka byla Purmamarca. Půlhodinový rozchod v tomto turisty přelidněném městečku jsme využili k nákupu náušnic a obhlédnutí sortimentu asi milionu stánků. Dál už se pokračovalo pěknou nedělní zácpou směr Salta.

Nejdřív jsme vyložili na nádraží Frantíky a u toho viděli na chodníku papouška! Pak nás průvodce hodil na hostel a díky tomu, že kluci vystupovali první a dali mu spropitné, ho dostal i od nás. Včera nás to vůbec netrklo. Na hostelu jsme si vyzvedli v úložně zavazadel naše ráno sbalené batohy, páč jsme byli vyšoupnuti z dvojlůžáku na čtyřlůžák. Náš nový spolubydlící byl Ir ze včera. Jinak pokoj sice s koupelnou, ale všude tedy neskutečný binec a celkem špína.

Po sprše jsme ještě museli do města pro prachy, abychom měli na zálohu na povlečení. U toho se nám snad povedlo vymyslet dárky domů a koupit mamce Evě krásně křiklavě oranžový koberec. Sofince jsme zase pořídili v Purmamarce neméně barevnou, růžovou ozdobu do vlasů. Po návratu jsme něco slupli a úplně použití po 11 večerní odpadli.

Taaakhle velikej chci bejt až vyrostu!

Menší kamarád

Kamarádka s ozdobou za uchem

Člověk by do kaktusu neřekl, jakou krásu skrývá...

Barevné skály jsou všudypřítomné

Křížek na křížku v Santa Rosa de Tastil

Pár krasavic

 Bienvenido Santa Rosa de Tastil

Nejošklivější kostel na světě

Preincké ruiny

Zdolány!

Oběd?

Kokový čaj

Slaná lama

Solné "jezero"

  anebo spíš pláň

Kdo si hraje, nezlobí!

Ale ten hlad se už fakt nedá vydržet

Jeden z našich důkazů zdolané nadmořské výšky

Tam, kde se mraky rozhodly, že teď se fotit nebude

Blížíme se k Purmamarce

A už jsme na trhu

Papouch čekající na zelenou na přechodu v Saltě

Žabožroutí :-)

Den 13. - 21.1.2012

Salta - výlet do Cafayete

Počasí: Zase krásně

Na místě sepsal/a:

začátek Káťa:

Páteční večeře byla dobrá, i když pěkně pozdě (asi po 10. večerní). Ale pizza tenká, dobře obložená, mňam. A přisedli si k nám 2 anglicky mluvící Francouzi, tak jsme se dali do řeči a fajn si pokecali. Jeden z nich pracuje na nějakém nukleárním projektu a zdržuje se občas v Čechách a nejen to, zná Příbram! :-)

Kluci (oni dva + Kuba) vypili dohromady 4 litrová piva, já si dezinfikovala střeva kolou. Asi o půlnoci jsme to s výhledem na vstávání zabalili.

zbytek Kuba:

Budíček v 6 nebyl z nejpříjemnějších, natož po těch pivech. Ale ani Káťa nevypadala nějak líp po cole. Tak jsme se nějak zabalili a byli kolem sedmé na recepci. Mezi 7 a 7:30 nás měli vyzvednout na výlet do Cafayete. Ještě jsme ráno chtěli prodloužit ubytování o den. Prý je ale už na náš pokoj rezervace, tak se máme večer ještě jednou zeptat. Jak jsme tak čekali, tak najednou cítím, že musím na záchod. A jak říká tatík: Mezinárodní sračka. A za 5 minut znova. Agentura naštěstí stále nikde. Tak rychle lovím loperamid (tabletky proti průjmu, pozn.red.) a cpu se. Odjet či neodjet. Silně doufám, že to byl pivní průjem a že to bylo vše. "Již" před osmou přijíždí Renault Kangoo a nasedáme. Auto pro 5 (místo autobusu, jupí), kromě řidiče a guida v jednom ještě dvě mladý holky z Mendozy. Vyrážíme.

Řidič Gabriel je velice sdílnej a povídá spoustu zajímavostí, napřed španělsky, pak anglicky. Holka vedle hned vytahuje termosku a nalévá si maté (tamější typický druh čaje, pozn.red.). Dává nám ochutnat, má to dobrý, s cukrem. Ještě vytahuje listy koky a opět dostáváme ochutnat. Máme to prostě jen tak mít v puse. Chutná to jako zelený čaj. Postupně se blížíme k zajímavé části výletu, barevné kopce všude okolo, tak občas zastavujeme. U Cafayetu jsme měli zastávku v bodega (vinice, pozn.red.) a ochutnali víno, výborný. Pak míříme směr Cafayete a tam dostáváme hodinku rozchod na oběd. Vybalujeme chleba, sýr a salám a doufáme, že se neposerem. Ještě stíháme proběhnout nějaký obchody a bereme pohledy a vázičku. Pak už nás čeká cesta zpět.

Ještě před Cafayete byla zastávka na incké ruiny. Dostáváme hodinu rozchod a mně září oči, protože všude obrovský kaktusy, takže budou jistě i malý. Tak trochu okouknu ruiny a hurá mimo stezku na kaktusy. Byly tam! Ale semena tady žádný, jedny jsem nabral už dřív na jedný zastávce. Káťa pečlivě prošla ruiny a přinesla si bouli na koleni, oběť pro fotku. Ještě kupujeme plody opuncií a jedem. Cesta zpět opět fajn, dozvídáme se spoustu věcí. 

Po příjezdu nám řekli na recepci, že se musíme přesunout na jiný pokoj, společnej čtyřlůžák. OK. V kuchyni u melouna jsme se potkali a pokecali s Irem. Večeře byla zas celkem pozdě, ale hlavně to mělo být kuře s něčím, ale to asi uteklo, tak jsme dostali rýži s troškou červené omáčky, bída. Jdeme brzo spát, ráno opět v 6.

No comment

Výlet ve znamení červených skal

Co Vám to připomíná?

Papouščí panelák

Žirama nebo lafa?

Strom, který má tak málo listů, že musí fotosytetizovat i kmenem

Vinice - prohlídka včetně výtečné ochutnávky

Kaktus po smrti

Incké ruiny

A je od něj na hodinu pokoj

Vyschlý kaktus zevnitř

Kdo mi řekne, co to je?

A cesta zpět

Argentinky, my a Gabriel